Odběr vzorku pitné vody a popis prvků

Provádíme odběry pitné vody v souladu s vyhláškou MZd č. 252/2004 Sb. a příslušnými českými technickými normami.

V případě potřeby si můžete vzorek vody odebrat sami dle následujícího postupu:

1. z kohoutku odstranit perlátor apod.
2. odstranit mechanické nečistoty
3. důkladně propláchnout (2-5 minut)
4. odebrat vzorek do čisté vzorkovnice (pro fyz-chem rozbor stačí čistá PET lahev)
5. opálit konec kohoutku plamenem (např. zapalovačem)
6. krátce propláchnout vodou
7. odebrat vzorek pro MIB analýzu (nutná vzorkovnice z laboratoře!)
   
   

Po odebrání je potřeba vzorek co nejrychleji dopravit do laboratoře. V případě nemožnosti okamžitého transportu je potřeba vzorky uchovávat v ledničce. Maximální doba od odběru po předání vzorku do laboratoře je 24 hodin.

Co znamenají jednotlivé ukazatele rozboru vody.

Základní chemické a mikrobiologické ukazatele poskytují informaci o kvalitě vody z konkrétního zdroje či z místa odběru vzorku (vrt, studna, kohoutek v domácnosti, hydrant, apod.). Limitní hodnoty jednotlivých parametrů analýzy jsou jako hygienické limity stanoveny vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., která je v souladu s předpisy EU a je prováděcí vyhláškou zákona o ochraně veřejného zdraví. Vyhlášku i výsledky analýzy vody, které obdržíte v laboratoři, jsou rozděleny do jednotlivých skupin. Základní rozdělení je na ukazatele mikrobiologické (biologické) a chemické. Každý parametr má stanovený limit, vůči kterému je porovnávána kvalita vyšetřovaného vzorku vody.

Mikrobiologické ukazatele

Počty bakterií se udávají v jednotkách „KTJ“, což znamená „kolonie tvořící jednotky“. Tyto počty se vždy vztahují na objem vody, který je vyšetřován.

Koliformní bakterie – bakterie osídlující střevní trakt u teplokrevných živočichů, běžně žijí i v půdě. Skupina koliformních bakterií může obsahovat i patogenní kmeny. Jejich přítomnost ukazuje na možnost ovlivnění zdroje pitné vody fekálním znečištěním, a tedy na riziko výskytu patogenních bakterií a virů ve vodě. Považují se za indikátor účinnosti úpravy vody a dezinfekce, sekundární kontaminace nebo vysokého obsahu živin v upravené vodě. Vyhláška vyžaduje 0 KTJ/100ml vody.

Escherichia coli – bakterie osidlující střevní trakt teplokrevných živočichů jsou hlavním indikátorem fekálního znečištění. Jedná se o nejznámější střevní bakterii, která jednoznačně dokládá fekální znečištění vody. Vyhláška vyžaduje 0 KTJ/100ml vody.

Enterokoky – bakterie osidlující střevní trakt teplokrevných živočichů, jsou doprovodným indikátorem fekální kontaminace vody, signalizují čerstvé znečištění. Vyhláška vyžaduje 0 KTJ/100ml vody.

Kultivovatelné mikroorganismy při 22 °C a 36 °C – jedná se o nespecifické skupiny bakterií přítomných ve vodě. Představují indikátor obecné kontaminace. Vyhláška udává pro vodu z malých nedezinfikovaných zdrojů pro bakterie kultivované při 22 °C doporučenou hodnotu 500 KTJ/ml vody a pro bakterie kultivované při 36 °C 100 KTJ/ml vody.

Fyzikálně chemické ukazatele

Amonné ionty NH4+ – indikátor možného fekálního znečištění podzemní vody. Jsou málo stabilní (postupně se rozkládají). Vznikají obvykle rozkladem zemědělských a komunálních odpadů (močůvka, kejda apod.). Mohou se uvolnit i z umělých hnojiv. Kombinace současné přítomnosti amonných iontů, dusitanů a vyššího obsahu organických látek (CHSKMn) signalizuje čerstvou kontaminaci živočišnými odpady). Vyhláška připouští maximální hodnotu 0,5 mg/l.

Dusičnany NO3 – v podzemních vodách se objevují přede-vším jako důsledek zemědělské činnosti. Vyhláška připouští 50 mgl/l, ale v zemědělských oblastech bývají i stovky mg/l. Riziko dusičnanů spočívá v tom, že ve střevech jsou redukovány na dusitany a ty dále přechází na některé rakovinotvorné látky (N-nitrosoaminy).

Dusitany NO2 – jsou nestabilní sloučeninou (rychle se rozkládají) s účinky popsanými výše. Vznikají obvykle redukcí dusičnanů. Vyhláška připouští max. koncentraci 0,5 mg/l.

Chemická spotřeba kyslíku CHSKMn – skupinový ukazatel, jehož hodnota vyjadřuje míru organického znečištění vody. Kvalitní podzemní voda mívá hodnotu pod 1 mg/l. Zvýšený obsah organických látek ve vodě indikuje znečištění vody organickými látkami živočišného nebo rostlinného původu. Doprovází ho obvykle bakteriální kontaminace. Limit daný vyhláškou je 3 mg/l.

Konduktivita (vodivost) – jedná se skupinový ukazatel vyjadřující množství rozpuštěných anorganických solí ve vodě. Nepřímo tak vyjadřuje obsah minerálních látek ve vodě. Pří-liš velké „zasolení“ vody (minerálky) může při dlouhodobém požívání vyvolat zdravotní potíže. Na druhé straně zcela čistá voda bez rozpuštěných solí (dešťová voda, destilovaná voda) se k pití rovněž nehodí, protože při dlouhodobém požívání může být tělo ochuzeno o potřebné minerály. Vyhláška povoluje konduktivitu do 125 mS/m.

pH (reakce vody) – číselné vyjádření stupně kyselosti nebo zásaditosti vody. Voda má neutrální reakci při pH = 7, kyselou při pH nižším než 7 a zásaditou při pH vyšším než 7. Hodnota pH v podzemních vodách je závislá na geologickém podloží. Pro pitnou vodu je povoleno rozmezí hodnot 6,5 – 9,5. Voda s přirozeně nižším pH 6,0 – 6,5 se také považuje za vyhovující, pokud nepůsobí agresivně vůči materiálům rozvodného systému.

Barva - pitná voda by měla být bezbarvá. Vyhláška určuje, že barva pitné vody musí být menší než 5 mgPt/l (barevná škála určená k posouzení barvy vody se vytváří ze sloučeniny platiny, z tohoto důvodu se na mg Pt též barva vztahuje).Zbarvení přírodních vod závisí na obsahu rozpuštěných nebo nerozpuštěných látek. Zcela čistá voda se v hloubce větší než 1 m jeví jako modrá. Nejčastějším zbarvením zdroje pitné vody je zbarvení dožluta, které je způsobeno buď zvýšeným obsahem železa, nebo humínových látek (tzv. rašelinové vody). Zvýšený obsah manganu může způsobovat efekt mastných kol na povrchu déle stojící vody.

Chuť - vyhláška stanoví, že chuť pitné vody musí být přijatelná pro spotřebitele.

Voda sama je bez chuti, její chuť je dána tím, jaké ionty a v jakém poměru jsou v ní rozpuštěné. Obecně chutnají lépe vody s vyšším obsahem rozpuštěných látek (tzv. vody mineralizované) než vody tzv. měkké. Pozitivní vliv na chuť má i obsah rozpuštěného oxidu uhličitého ve vodě. Vliv na chuť má i pH, např. vody s pH vyšším než 8 mohou mít mýdlovou pachuť. Vyšší obsah síranů nebo hořčíku (případně obojí) způsobuje hořkou pachuť vody, zvýšený obsah chloridů nebo sodíku způsobuje slanou příchuť. Též vyšší obsah kovů (železo, mangan a další) mohou způsobit tzv. kovovou příchuť apod.

Pach - vyhláška stanoví, že pach pitné vody musí být přijatelný pro spotřebitele.

Voda sama je bez pachu či zápachu. Pach vody je způsoben těkavými látkami, které jsou ve vodě rozpuštěné a postupně se z ní uvolňují. Nejčastějších zdrojem pachu přírodních neznečištěných vod je sirovodík, který páchne po zkažených vejcích. U vod s fekálním znečištěním se může objevit i příslušný zápach po moči, močůvce, fekáliích apod. častý může být i tzv. chlorový zápach u pitných vod ošetřených chlorací.

Vápník a hořčík – do vody se přirozeně dostávají rozpouštěním minerálů na bázi uhličitanů a rozkladem hlinitokřemičitanů. Jde o prvky ve vodě žádoucí, které mají příznivý vliv na srdečně-cévní systém a působí preventivně proti vzniku některých dalších chorob. Ze zdravotního hlediska vyhláška doporučuje, aby voda určená ke konzumaci měla hodnoty vápníku 40 – 80 mg/l a hořčíku 20 – 30 mg/l.

Suma vápníku a hořčíku („Tvrdost vody“) – ze zdravotního hlediska vyhláška doporučuje, aby voda určená ke konzumaci měla hodnoty 2,0 – 3,5 mmol/l, tato hodnota je pro lidský organismus optimální. Vyšší hodnoty nejsou ze zdravotního hlediska problémem, ale vyšší koncentrace vápníku resp. hořčíku se mohou negativně projevovat na domácích spotřebičích tvorbou tzv. vodního nebo kotelního kamene. Kromě jednotky mmol/l se můžeme zejména v uživatelských příručkách domácích spotřebičů setkat s tzv. německými stupni (°dH) a francouzskými stupni (°F).

Hodnocení tvrdosti pitné vody

• velmi tvrdá: > 3,76 mmol/l
• tvrdá: 2,51 – 3,75mmol/l
• středně tvrdá: 1,26 – 2,5mmol/l
• měkká: 0,7 – 1mmol/l
• velmi měkká: < 0,5mmol/l

mmol/l = 5,6 °dH resp. 1°dH = 0,18 mmol/l a 1 mmol/l = 10 °F resp. 1 °F = 0,1 mmol/l

Zákal vody – snížení průhlednosti vody vyvolané rozpuštěný-mi i nerozpuštěnými látkami obsaženými ve vodě. Intenzita zákalu se měří a porovnává s pevně zvoleným standardem. Vyhláška povoluje zákal vody do hodnoty 5 ZF.

Železo (Fe) – ve studnách se nachází ve vyšších koncentracích obvykle jen v případě, pokud se ve větší míře vyskytuje v horninovém podloží. Při styku se vzdušným kyslíkem se rychle oxiduje a vysráží se z vody v podobě rezavého zákalu, který si postupně sedá na dno nádoby. Zvýšený obsah železa není významným zdravotním rizikem. Od koncentrace 0,3 mg/l může negativně ovlivnit senzorické vlastnosti vody (barva, zákal), způsobuje problémy při praní (barvení prádla) a při ohřevu vody (zanáší se potrubí a spotřebiče). Vyhláška povoluje max. 0,2 mg/l železa.

Mangan (Mn) - mangan se stejně jako železo vyskytuje ve vodě v případech jeho vyšší přítomnosti v horninovém prostředí. Z hlediska lidského zdraví se nejedná o problematický ukazatel. Naopak, jedná se o tzv. biogenní prvek. Mangan je problematický tím, že ve styku s kyslíkem vytváří hnědé až černé sraženiny, které barví vodu a tvoří zákal. Vyhláška povoluje max. 0,05 mg/l manganu.

Sodík (Na+) – ionty sodíku v pitné vodě mohou být buď přírodního původu z horninového podloží, nebo je jich původem ze solení silnic.Ve vyhlášce je pro pitnou vodu uvedena maximální koncentrace sodných iontů 200 mg/l. Při vyšších koncentracích je ovlivněna chuť vod.

Chloridy (Cl-) - Chloridy v pitné vodě mohou být buď přírodního původu z horninového podloží, nebo je jich původem znečištění odpadními vodami, nebo ze solení silnic.Ve vyhlášce je pro pitnou vodu uvedena maximální koncentrace chloridů 100 mg/l, u přírodních zdrojů (studny) může být tato hodnota do 250 mg/l.

Ani vyšší koncentrace chloridů nepředstavují významné zdravotní riziko, ale dochází k ovlivnění senzorických vlastností vody (chuť). Vody s vyšším obsahem chloridů by neměly používat osoby trpící hypertenzí, kojenci a malé děti. Vysoký obsah chloridů též zvyšuje korozivní působení vody (koroze potrubí, spotřebičů, v nichž je voda používána).

Sírany (SO42-) - sírany v pitné vodě jsou nejčastěji přírodního původu z horninového podloží, nebo je jich původem znečištění vod při hnojení polí a zemědělsky využívaných ploch.Ve vyhlášce je pro pitnou vodu uvedena maximální koncentrace síranů 250 mg/l.

Vyšší koncentrace síranů mohou negativně ovlivňovat chuť vody, ale hlavně její užitné vlastnosti. Sírany jsou totiž ve většině případů ve vodách spolu s vápníkem a hořčíkem a způsobují tzv. trvalou tvrdost vody, kterou nelze odstranit varem (problémy tvrdosti viz též heslo tvrdost). Pokud jsou ve vodě přítomny vysoké obsahy hořčíku a síranů, může požívání této vody vyvolat průjmy.

KNK 4,5 (alkalita) - KNK 4,5 (kyselinová neutralizační kapacita) je kvantitativně vyjádřená schopnost vody reagovat s vodíkovými ionty. V závislosti na pH vod je způsobena především hydrogenuhličitany a uhličitany (tzv. vázaný oxid uhličitý).

Hodnota KNK není omezena vyhláškou. Obecně ale bývá zvýšená hodnota KNK 4,5 spojena s přítomností vápníku a hořčíku. Tvrdost ve formě rozpuštěného hydrogenuhličitanu vápníku nebo hořčíku se nazývá přechodná a je možné ji odstranit varem (vznikne tzv. vodní kámen což je uhličitan vápenatý nebo hořečnatý (problémy tvrdosti viz též heslo tvrdost).

Fluoridy (F-) - fluoridy v pitné vodě jsou prakticky vždy přírodního původu z horninového podloží. Ve vyhlášce je pro pitnou vodu uvedena maximální koncentrace fluoridů 1,5 mg/l.

Mírný obsah fluoridů ve vodě je žádoucí, neboť zvláště v dětském věku přispívá k prevenci zubního kazu. Za optimální se považuje koncentrace fluoridů je považováno rozmezí od 0,1 do 0,3 mg/l, což bývá u většiny podzemních vod na našem území splněno.

Arsen (As) - arsen je kov vyskytující se v některých minerálech, ze kterých se může uvolňovat do vody. Typicky se vyskytuje u podzemní vody z hlubokých vrtů (jsou jím často kontaminované artézské studny). Nevyskytuje se v koncentracích, které by způsobily okamžitou otravu a smrt, ale dlouhodobé pití vody s arsenem vede k chronické otravě a zdravotním potížím. Ve vyhlášce je pro pitnou vodu uvedena maximální koncentrace arsenu 1 µg/l.

Pokud se provedeným rozborem vzorku vody zjistí, že některý z hodnocených parametrů není v pořádku, lze vypracovat cenovou nabídku na vhodnou velikost a variantu úpravny vody

Zásahy ve prospěch jakosti vody ve studních či vrtech, případně na přípojce k obecnímu vodovodu je vždy třeba konzultovat s odborníky. Nezřídka se stává, že je oslovena firma bez odborného zázemí, či hůře taková firma kontaktuje zákazníka jako první. Výsledkem je pak nákup nekvalitních a často i zdraví ohrožujících technologií s minimálním nebo žádným účinkem. Pro navržení adekvátní velikosti či typu technologie je nutné vycházet minimálně z informací o kvalitě vody ve zdroji. Ve všech případech je taktéž důležitá znalost denní spotřeby vody. Pokud ji neznáte, postačí počet osob v domácnosti. Pro výpočet se pak standardně vychází z celorepublikového průměru spotřeby vody na osobu. V případě, že plánujete upravenou vodu používat např. na plnění bazénu, mytí vozů či pro zalévání zahrady, závlahovým systémem (který je na tvrdost a jiné nečistoty velice citlivý) apod. určitě na to dodavatele také upozorněte.

Mikrobiologická závadnost vody – okamžitým a spíše jednorázovým řešením může být převaření vody po dobu alespoň jedné minuty varu. Ovšem ani toto nemusí být ve všech případech dostačující. Přednostní je zjištění stavu vystrojení studny, a jejího okolí (těsnost studny proti pronikání povrchové vody, zabránění pronikání drobných živočichů a rostlinného materiálu. Pozornost je nutné věnovat aplikaci hnojiv v blízkosti studny, těsnosti septiků a žump, výkopovým pracím v okolí atd. Dále je doporučeno studnu vyčerpat, vyčistit stěny a dno, nasypat na dno nový písek či štěrk. Bakterie lze preventivně odstraňovat chemickou cestou. K desinfekci je možné použít přípravek na bázi chloru - např. SAVO. Toto opatření je však krátkodobé a uživatel nikdy nemá jistotu, zdali dezinfekční činidlo ještě působí či nikoliv.  Dalším řešením je použití průběžného dávkování dezinfekčního činidla. Podmínkou je instalace dostatečně přesného dávkovače a zásobníku desinfekčního činidla.

Nejefektivnějším a nejekologičtějším stálým řešením odstranění bakterií, virů, prvoků je použití UV sterilizátoru (VIQUA). Dezinfekce vody UV zářením nijak nemění fyzikální vlastnosti vody, je bezpečná a zcela neškodná.

Zvýšený obsah vápníku a hořčíku - zvýšená tvrdost vody bývá problémem nejen u soukromých zdrojů, ale i obecních vodovodů ve většině lokalit. Zde je nutné si uvědomit, že vyšší obsah vápníku a hořčíku (zvýšená tvrdost vody) je zdraví prospěšná, zatímco provoz domácích spotřebičů ovlivňuje negativně. Je tedy na každém, jaké jsou jeho priority. Ke změkčení vody se v zásadě používají dvě metody. Jednou z nich je iontová výměna, kde jsou ionty vápníku a hořčíku nahrazovány sodíkem. Druhou metodou je reversní osmóza, která z vody odstraňuje prakticky veškeré minerální látky. Pokud je to možné, je doporučeno napojit vodovodní kohoutky, z nichž je voda konzumována, na zdroj nezměkčené vody a ostatní rozvody napájející sprchy, kotle, boilery a další spotřebiče na vodu upravenou změkčením. Dle vyhlášky platí pro vody, u kterých je při úpravě uměle snižován obsah vápníku nebo hořčíku, hygienický limit pro minimální obsah vápníku 30 mg/l a hygienický limit pro minimální obsah hořčíku 10 mg/l.

Organické látky (CHSKMn) – jediným vhodným řešením je filtrace přes vrstvu zrnitého materiálu např. písek nebo aktivní uhlí. Ideální je, pokud je zajištěn kontinuální průtok přes filtrační hmotu.

Zvýšený obsah dusičnanů – nemusí být nutně problémem konkrétní studny, ale obecně podzemní vody v dané lokalitě. Pro snížení jejich koncentrace je možné využít iontovou výměnu nebo reversní osmózu. Tato zařízení musí být instalována odbornou firmou a pravidelně kontrolována jejich činnost. Rozhodně nelze doporučit aparátky instalované na vodovodní kohoutky.

Zvýšený obsah dusitanů – signalizuje deficit kyslíku ve vodě. K jejich odstranění se používají stejné metody jako v případě dusičnanů.

Zvýšený obsah železa – je možné řešit jednoduchou filtrací s předřazenou oxidací. Obvykle postačí dávkování desinfekčního prostředku na bázi chloru (SAVO), který kromě desinfekce zajistí i oxidaci železa, které je následně zachyceno ve filtru. Existuje však řešení filtrace multifunkčním filtračním médiem, které nahrazuje až 4 samostatné filtrační jednotky.

Zvýšený obsah manganu - vzhledem k příbuznosti se železem, je i pro separaci manganu možno použít jednoduchou filtraci s předřazenou oxidací. Vzhledem k větší odolnosti manganu k působení oxidačních činidel je nutné volit činidla silnější např. manganistan draselný. Obvykle je nutné zvýšit i hod-notu pH a filtraci provádět na speciálních filtračních materiálech, které oxidační reakce urychlují. Existuje však již zmiňované řešení filtrace multifunkčním filtračním médiem jako v případě manganu.

V našem internetovém obchodě AquaFocus.cz

Nabízíme širokou škálu cenově dostupných zařízení na úpravu vody dle konkrétního typu znečištění.

Nabízíme Vám úpravny vody, zaručující zvýšení kvality pitné vody z vodovodních řadů, studní či vrtů. Naším cílem je 100% spokojenost zákazníků a proto klademe veliký důraz na individuální přístup s ohledem na jejich potřeby. Soustředíme se na poskytování komplexních služeb formou bezplatné odborné konzultace přes zajištění rozboru vody, návrhu vhodného řešení až po profesionální montáž se zaškolením a zajištěním pravidelného servisu pro různé segmenty zákazníků. V naší nabídce naleznete úpravny vody např. na odstranění bakteriologické kontaminace, prvoků, vodního kamene, železa, manganu, dusičnanů, amoniaku, zákalu, chlóru, pesticidů, hormonů a další. Jejich využití je v domácnostech, rodinných domech, gastro provozech, kavárnách, firmách, průmyslu apod. Jednoduše všude tam, kde je zhoršená kvalita vody.

Máte-li zájem o jakékoliv zařízení či službu, kontaktujte nás, na Vaše otázky jsme připraveni kdykoliv ochotně odpovědět a s výběrem Vám pomoci.

Jan Kadeřábek

Provozovatel e-shopu